Boryt barvířský (Isatis tinctoria)

Boryt barvířský, vědecky známý jako Isatis tinctoria, je rostlina s bohatou historií a významným využitím v minulosti, zejména jako zdroj modrého barviva. Ačkoli je dnes jeho využití méně rozšířené, boryt barvířský si stále zaslouží pozornost pro své botanické charakteristiky, rozšíření v České republice, potenciální vliv na člověka a tradiční metody zpracování a použití.

Popis rostliny

Boryt barvířský je dvouletá, někdy i vytrvalá rostlina, která dorůstá do výšky 50 až 150 cm. Charakterizuje ji:

• Kořen: Silný, vřetenovitý kořen.
• Stonek: Vzpřímený, hranatý, v horní části větvený.
• Listy:
  • Přízemní listy jsou podlouhle obvejčité, celokrajné a řapíkaté.
  • Stonkové listy jsou menší, kopinaté až vejčité, přisedlé a střelovitě objímavé stonek.
• Květy: Drobné, žluté, uspořádané v latách na koncích stonků a větví.
• Plody: Jednosemenné šešulky, povislé, klínovité, černohnědé barvy.

Květy borytu barvířského jsou samosprašné, ale mohou být opylovány i hmyzem. Celá rostlina je lysá a v čerstvém stavu má charakteristický zápach.

Kde roste v České republice?

Boryt barvířský preferuje slunné a suché stanoviště s vápenitou půdou. V České republice se vyskytuje roztroušeně, především v teplejších oblastech, jako jsou:

• Jižní Morava: Kde je klima příznivé a půda bohatá na vápník.
• Střední Čechy: V oblastech s vápencovým podložím.
• Polabí: V sušších částech této nížiny.

Často jej lze nalézt na okrajích polí, u cest, na rumištích a v lomech. Vzhledem k svému historickému využití jako barvířská rostlina se občas vyskytuje i v okolí opuštěných textilních dílen. Jeho rozšíření se může lišit v závislosti na místních podmínkách a dostupnosti vhodného stanoviště.

Vliv na člověka

Boryt barvířský má několik potenciálních vlivů na člověka, a to jak pozitivních, tak negativních.

Pozitivní vlivy:

• Barvící vlastnosti: Hlavní a historicky nejvýznamnější využití borytu barvířského spočívá v získávání modrého barviva indiga. Toto barvivo se používalo k barvení textilií, zejména vlny a lnu.
• Tradiční medicína: V minulosti se boryt barvířský používal v lidovém léčitelství k léčbě různých onemocnění. Některé zdroje uvádějí jeho využití při léčbě:
  • Zánětlivých onemocnění
  • Hojení ran
  • Kožních problémů
• Půdoochranné vlastnosti: Díky svému silnému kořenovému systému může boryt barvířský přispívat ke zpevnění půdy a prevenci eroze.

Je však důležité zdůraznit, že moderní vědecké výzkumy, které by potvrdily účinnost a bezpečnost borytu barvířského v lékařství, jsou omezené.

Negativní vlivy:

• Alergické reakce: Někteří lidé mohou být alergičtí na boryt barvířský a při kontaktu s rostlinou se u nich může objevit kožní vyrážka nebo jiné alergické reakce.
• Toxicita: Boryt barvířský obsahuje některé látky, které mohou být toxické při požití ve větším množství. Proto se nedoporučuje konzumovat rostlinu bez předchozí konzultace s lékařem nebo odborníkem na fytoterapii.
• Invazivní potenciál: V některých oblastech, kde se boryt barvířský vyskytuje, může mít invazivní tendence a potlačovat růst původních druhů rostlin.

Co se sbírá a kdy?

K získání barviva se tradičně sbírají listy borytu barvířského. Ideální doba pro sběr je:

• Před květem: Nejlepší je sbírat listy v době, kdy je rostlina v plném vegetativním růstu, tedy předtím, než začne kvést. V tomto období obsahují listy nejvyšší koncentraci barviva.
• Časné léto: Obvykle se jedná o období května až června.

Při sběru je důležité vybírat zdravé, nepoškozené listy. Sběr by měl probíhat za suchého počasí.

Jak se připravuje?

Příprava borytu barvířského pro získání barviva je poměrně složitý proces, který vyžaduje určité znalosti a zkušenosti. Tradiční metoda zahrnuje několik kroků:

1. Sklizeň listů: Čerstvě sklizené listy se důkladně properou a zbaví se nečistot.
2. Drcení a fermentace: Listy se rozdrtí na kaši a nechají se fermentovat v kádích. Fermentace je klíčový proces, při kterém se z glykosidů obsažených v listech uvolňuje indigo.
3. Míchání a okysličování: Během fermentace se kaše pravidelně míchá a okysličuje, což podporuje tvorbu indiga.
4. Srážení indiga: Po ukončení fermentace se do kaše přidává vápenné mléko nebo jiná zásaditá látka, která způsobí srážení indiga.
5. Filtrace a sušení: Sražené indigo se filtruje, promývá vodou a suší.
6. Formování: Usušené indigo se formuje do malých bochánků nebo cihel.

Moderní metody získávání indiga z borytu barvířského mohou zahrnovat extrakci barviva pomocí rozpouštědel.

Jak se užívá?

Indigo získané z borytu barvířského se tradičně užívalo k barvení textilií:

• Barvení vlny a lnu: Indigo se rozpouštělo ve vodě s přídavkem alkálií (např. sody) a vytvářelo barvící lázeň. Textilie se do lázně ponořily a nechaly se nasáknout barvivem. Opakovaným ponořováním a vystavováním vzduchu se dosahovalo intenzivnějšího modrého odstínu.
• Malování a potisk textilií: Indigo se také používalo k malování a potisku textilií.
• Léčebné účely: V lidovém léčitelství se boryt barvířský užíval ve formě nálevů nebo odvarů k léčbě různých onemocnění. Jeho užití v této oblasti je však kontroverzní a vyžaduje opatrnost.

Důležitá upozornění:

• Používání borytu barvířského k léčebným účelům by mělo být vždy konzultováno s lékařem nebo odborníkem na fytoterapii.
• Při manipulaci s rostlinou je vhodné používat ochranné rukavice, aby se předešlo alergickým reakcím.
• Koncentrace indiga v rostlině se může lišit v závislosti na stanovišti a ročním období.

Shrnutí

Boryt barvířský je rostlina s bohatou historií, která byla v minulosti ceněna především pro své barvící vlastnosti. Ačkoli je dnes jeho využití méně rozšířené, boryt barvířský si stále zaslouží pozornost pro své botanické charakteristiky, rozšíření v České republice, potenciální vliv na člověka a tradiční metody zpracování a použití. Je důležité si uvědomit, že jeho užití by mělo být vždy opatrné a s ohledem na potenciální rizika a alergické reakce. V případě zájmu o jeho léčebné využití je nezbytná konzultace s odborníkem.