Varroáza z jiného pohledu: Přírodní regulace síly včelstev?

Varroáza, onemocnění včel způsobené roztočem Varroa destructor, je celosvětový problém, který decimuje včelí populace. Běžně se na ni pohlíží jako na katastrofu, jež vyžaduje neustálý lidský zásah. Existuje ale i jiný, možná kontroverzní, pohled na tuto situaci. Co když je varroáza součástí komplexnějšího přírodního mechanismu, který reguluje sílu včelstev a my lidé mi jen nerozumíme?

Kleštík včelí jako parazit silných včelstev

Je pravda, že klíště včelí napadá silná včelstva. Ty s největším počtem včel a rozsáhlým plodem jsou pro ně ideálním hostitelem. Mohlo by to znamenat, že příroda, jakoby, nechce, aby včelstva byla příliš silná a dominantní? Že je varroáza oslabuje, aby se zabránilo jejich nadměrnému rozmnožování a potenciálnímu narušení ekosystému?

Tato myšlenka není tak absurdní, jak se na první poslech zdá. Příroda často využívá parazity k regulaci populací a udržování biologické rozmanitosti. Varroáza by tak mohla být jedním z takových mechanismů.

Koloběh života a smrti v úlu

Když včelstvo podlehne varroáze, neznamená to konec všeho. Než včelstvo zahyne, často se vyrojí a založí několik malých, nových včelstev. Tento proces může být chápán jako způsob, jakým se genetický materiál a adaptace původního včelstva rozšíří dál. Navíc se jedná o genetický materiál s potencionálně silného včelstva.

A co se stane s opuštěným úlem? Do hry vstupuje další unikátní parazit – zavíječ voskový. Jeho larvy se živí voskem a zbytky plodu, čímž úl, respektive včelí dílo, kompletně rozkládají. Tento proces navíc zabraňuje šíření dalších chorob.

Dokonale vymyšlený systém

Podíváme-li se na to z tohoto pohledu, celý proces se jeví jako dokonale vymyšlený systém. Varroáza oslabí silné včelstvo, které se do té doby několikrát vyrojí a rozšíří svůj genetický materiál. Následně zahyne. Poté nastoupí zavíječ voskový a dílo dokona.

Je samozřejmě nutné zdůraznit, že tento pohled na varroázu není ospravedlněním pro ignorování problému, který je koneckonců také legislativně zmíněn v zákonech dle kterých je nutné neustále bojovat, ale tak, aby se nevyhrálo.

Jak by se ale muselo včelařit?

Jednoduše, stejně jako ve středověku. Tedy ne bez mechanizace, ale tak, že jim necháte na zimu jejich přirozenou potravu, aby nedocházelo k oslabování včel a současně budete počítat s tím, že každý rok zahyne přirozeně cca 30% včelstev, ale také minimálně 30% jich vznikne nových, zdravých silných včelstev, které nebude potřeba ládovat chemickými přípravky pro tzv. léčbu, která léčí, ale nevyléčí.

Myšlenka, podtrhuje komplexnost přírodního systému a nutnost hlubšího porozumění fungování včelstev a jejich interakci s okolním prostředím. Může nás to vést k novým, udržitelnějším metodám boje proti varroáze, které budou respektovat přirozené procesy v přírodě.