Platón je bezpochyby jednou z nejvýznamnějších a nejvlivnějších postav v celé historii západního myšlení. Jako filozof, spisovatel a zakladatel první instituce vyššího vzdělávání v západním světě položil základy pro tisíce let filozofických, politických a etických debat. Jeho myšlenky formovaly nejen filozofii, ale i teologii, vědu a politiku až do dnešních dnů.
Kdo byl Platón
Platón (přibližně 428/427 př. n. l. – 348/347 př. n. l.) byl starořecký filozof, který se narodil v Athénách do aristokratické a vlivné rodiny. Jeho skutečné jméno bylo pravděpodobně Aristoklés, přičemž „Platón“ (což znamená „široký“) byla přezdívka, kterou mohl získat buď kvůli své robustní postavě, širokým ramenům, nebo šíři svého intelektu.
Jeho život zásadně ovlivnilo setkání se Sókratem, jehož se stal oddaným žákem. Platón je klíčovou postavou v slavné filozofické linii: byl Sókratovým žákem a později se stal učitelem Aristotela. Právě díky Platónovým spisům, především dialogům, se nám dochovala většina informací o Sókratově filozofii, jelikož sám Sókratés žádná díla nenapsal.
Po Sókratově odsouzení a smrti založil Platón v Athénách kolem roku 387 př. n. l. filozofickou školu zvanou Akademie, která je považována za první univerzitu západního světa.
Jak žil Platón
Platónův život byl zasvěcen hledání pravdy, spravedlnosti a poznání. V mládí se pravděpodobně věnoval politice a umění, ale setkání se Sókratem ho nasměrovalo k filozofii. Sókratova poprava v roce 399 př. n. l. jím hluboce otřásla a zanechala v něm trvalou nedůvěru vůči demokracii a politice davu.
Po této události Platón na několik let opustil Athény a cestoval po Egyptě, Itálii a Sicílii. Během svých cest na Sicílii se pokusil ovlivnit syrakuského tyrana Dionýsia I. a později i jeho syna Dionýsia II., aby zavedli jeho model ideálního státu řízeného filozofy. Tyto pokusy však selhaly a Platón se jen stěží vyhnul nebezpečí.
Po návratu do Athén založil Akademii, kterou vedl téměř čtyřicet let až do své smrti. Akademie nebyla jen místem pro výuku, ale také pro výzkum a diskuzi. Vyučovala se zde nejen filozofie, ale i matematika, astronomie a přírodní vědy. Platón zde napsal svá nejvýznamnější díla a vychoval novou generaci myslitelů, včetně svého nejslavnějšího žáka Aristotela. Zemřel ve vysokém věku, přibližně v 80 letech, v Athénách.
Jeho přínosy
Platónův odkaz je monumentální a jeho vliv je patrný téměř v každé oblasti západní filozofie. Mezi jeho klíčové přínosy patří:
- Teorie idejí (forem): Jde o jádro Platónovy metafyziky. Tvrdil, že fyzický svět, který vnímáme smysly, není skutečný. Je pouhým stínem či nedokonalou kopií vyššího, věčného a neměnného světa idejí (forem). Skutečné poznání spočívá v pochopení těchto dokonalých forem (např. idea spravedlnosti, krásy nebo dobra) prostřednictvím rozumu, nikoli smyslů.
- Podobenství o jeskyni: Toto slavné alegorické vyprávění z jeho díla Ústava dokonale ilustruje teorii idejí. Popisuje lidi uvězněné v jeskyni, kteří vidí pouze stíny promítané na stěnu a považují je za realitu. Filozof je ten, kdo se osvobodí, vyjde z jeskyně na sluneční světlo (svět idejí) a spatří pravdu. Jeho povinností je pak vrátit se a osvětlit ostatním jejich omyl.
- Ideální stát: V dialogu Ústava Platón načrtl svou vizi dokonalého státu, který by měl být řízen filozofy-králi – moudrými a ctnostnými vládci, kteří mají přístup k poznání dobra. Společnost rozdělil na tři třídy (vládce, strážce a výrobce), které odpovídají třem složkám lidské duše (rozum, vůle, žádostivost).
- Založení Akademie: Jeho Akademie se stala vzorem pro budoucí univerzity a fungovala neuvěřitelných 900 let. Vytvořila prostředí pro systematické studium a kritické myšlení.
- Dialogická forma: Platón psal svá díla formou dialogů, kde hlavní postavou byl často jeho učitel Sókratés. Tento styl mu umožnil zkoumat filozofické problémy z různých úhlů pohledu a podněcovat čtenáře k vlastnímu přemýšlení, místo aby jim předkládal hotové dogma.
Slavný filozof 20. století Alfred North Whitehead kdysi prohlásil, že celá evropská filozofická tradice je jen „sérií poznámek pod čarou k Platónovi“. Ať už s ním filozofové souhlasí, nebo ho kritizují, musí se s jeho myšlenkami vypořádat i dnes.