Sokrates je jednou z nejvýznamnějších a zároveň nejzáhadnějších postav v dějinách západní filozofie. Ačkoliv sám nenapsal jediný řádek, jeho myšlenky a způsob života ovlivnily myšlení na tisíce let dopředu. Jeho odkaz, zachovaný především v dílech jeho žáka Platóna, je dodnes zdrojem inspirace a diskuzí.
Kdo byl Sokrates
Sokrates (asi 469 př. n. l. – 399 př. n. l.) byl klasický řecký filozof působící v Athénách. Je považován za jednoho ze zakladatelů západní filozofie a za první morální filozofickou tradici. Hlavním problémem při jeho studiu je takzvaný „sókratovský problém“ – protože Sokrates sám nic nenapsal, jsme zcela odkázáni na zprávy jeho současníků.
Nejdůležitějším zdrojem je jeho žák Platón, který z něj učinil hlavní postavu svých dialogů. Dále o něm psal historik Xenofón a v satirické podobě také dramatik Aristofanés. Není vždy snadné rozlišit, kde Platón popisuje historického Sokrata a kde mu vkládá do úst své vlastní filozofické názory. Přesto lze z těchto zdrojů sestavit obraz muže, který svým myšlením obrátil filozofii „z nebe na zem“ – od úvah o přírodě a vesmíru k otázkám lidského života, morálky a ctnosti.
Jak žil Sokrates
Sokrates vedl velmi prostý a nekonvenční život. Pocházel z Athén, jeho otec byl sochař a matka porodní bába. Sám se nepovažoval za učitele, který by předával hotové vědomosti za peníze (jako sofisté, které často kritizoval), ale spíše za „ porodníka duší“. Trávil většinu času na athénské agoře (náměstí) a v ulicích města, kde vedl rozhovory s kýmkoliv, kdo byl ochoten naslouchat a odpovídat.
Jeho metoda spočívala v kladení cílených otázek, kterými nutil své partnery v dialogu přemýšlet o svých vlastních přesvědčeních, odhalovat v nich rozpory a přiznat si vlastní nevědomost. Tento proces, známý jako elenchos (vyvracení), často vedl k frustraci dotazovaných, zejména těch, kteří si byli jisti svou moudrostí.
Sokrates se nestaral o majetek ani o svůj vzhled. Chodil bos, nosil prostý oděv a žil skromně. Byl ženatý s Xantippou, která se stala příslovečnou pro svou hašteřivost, a měl s ní tři syny. Přes svůj kritický postoj k athénské společnosti byl oddaným občanem, sloužil jako voják v peloponéské válce a statečně plnil své občanské povinnosti. Jeho život skončil tragicky – byl obviněn z bezbožnosti a kažení mládeže, odsouzen k smrti a donucen vypít pohár s bolehlavem.
Jeho přínosy
Sokratův vliv na filozofii je nedozírný. I když nemůžeme s jistotou připsat všechny myšlenky z Platónových dialogů přímo jemu, jeho hlavní přínosy jsou zřejmé.
- Sókratovská metoda: Jeho dialektická metoda kladení otázek je dodnes základem kritického myšlení. Cílem není jen vyvrátit tvrzení druhého, ale společně se dobrat k hlubšímu poznání a pravdě.
- Obrat k etice: Sokrates přesunul pozornost filozofie od přírody k člověku. Jeho ústřední otázkou nebylo „Z čeho je svět?“, ale „Jak máme správně žít?“. Položil tak základy etiky a morální filozofie.
- „Vím, že nic nevím“: Tento slavný výrok nevyjadřuje agnosticismu, ale hlubokou intelektuální pokoru. Přiznání vlastní nevědomosti je podle Sokrata prvním a nejdůležitějším krokem na cestě k opravdové moudrosti.
- Propojení vědění a ctnosti: Sokrates věřil, že nikdo nekoná zlo vědomě. Pokud člověk skutečně ví, co je dobré, bude podle toho jednat. Zlo je tedy důsledkem nevědomosti. Cesta ke ctnostnému životu vede skrze poznání.
- Pojem daimonion: Sokrates tvrdil, že je veden vnitřním božským hlasem či znamením (daimonion), které ho varuje, když se chystá udělat něco špatného. Lze to interpretovat jako ranou koncepci svědomí.
Sokrates se stal archetypem filozofa – člověka, který je pro pravdu a své přesvědčení ochoten obětovat i vlastní život. Jeho odkaz formoval nejen Platóna a Aristotela, ale i celé následující generace myslitelů až do současnosti.
