Odraz v zrcadle. Zkoumáme ho každý den, ale zamýšlíme se někdy nad tím, jak moc se lišíme od všeho ostatního, co na této planetě žije? Rostliny, zvířata, hmyz – všechno je dokonale přizpůsobeno svému prostředí. A my? My se snažíme to prostředí přizpůsobit sobě. Není už to samo o sobě známkou toho, že k tomuto světu tak úplně nepatříme? Možná je člověk pouhým mimozemšťanem, vetřelcem na cizí planetě, který se snaží vytvořit si domov z něčeho, co mu nikdy nebude dokonale vyhovovat.
Tato myšlenka, i když na první pohled bizarní, má v sobě jistou logiku. Podívejme se na to z evolučního hlediska. Zatímco ostatní druhy evolucí procházejí a přizpůsobují se svému okolí, my se snažíme okolí adaptovat na naše potřeby. Betonové džungle, klimatizace v létě, topení v zimě – to vše jsou pokusy o vytvoření umělého prostředí, které nám vyhovuje víc, než to, co nám nabízí příroda sama.
A co naše fyziologické vlastnosti? Zamysleme se. Nemáme srst, abychom se chránili před chladem, naše noční vidění je minimální, čich a sluch jsou v porovnání s jinými savci žalostné. Jsme relativně nechránění vůči teplotním extrémům a dlouhodobému působení slunce. Místo toho, abychom si vyvinuli přirozené obranné mechanismy, spoléháme se na technologie a oblečení. Obklopujeme se vrstvami látek, abychom se izolovali od přírody, místo toho, abychom se jí přirozeně přizpůsobili.
Není v tom jistá ironie? Popíráme evoluci tím, že se snažíme vymanit z jejích zákonitostí. Místo abychom se stali součástí ekosystému, snažíme se ho ovládnout. Budujeme monstrózní města, znečišťujeme ovzduší, využíváme přírodní zdroje bez ohledu na budoucí generace. Chováme se, jako bychom byli nadřazení a nenahraditelní, a přitom se neustále potýkáme s problémy, které si sami vytváříme.
Možná je na čase se zastavit a zamyslet. Co když nejsme páni tvorstva, ale spíše ztracení poutníci, kteří zabloudili na cizí planetu? Co kdybychom se měli přestat snažit přetvořit svět k obrazu svému a naučit se žít v harmonii s přírodou? Možná by pak i naše „mimozemské“ tělo našlo své místo a my bychom konečně pochopili, kam patříme. Nebo spíš, kam bychom patřit měli.
Myšlenka, že jsme mimozemšťané, je samozřejmě spíše provokací než vědeckou teorií. Nutí nás ale k zamyšlení nad naším postavením na této planetě a nad tím, jakým způsobem s ní zacházíme. Možná bychom se měli přestat snažit být pány tvorstva a začít se chovat jako zodpovědní hosté. Protože, ať už jsme se na Zemi ocitli jakkoliv, je to jediný domov, který máme. A zachovat ho pro budoucí generace by mělo být naší prioritou.
