Dětská traumata: Tichí sabotéři našich dospělých vztahů a problémů

·

,

Dětství, období formování a učení, by mělo být časem bezpečí, lásky a bezpodmínečného přijetí. Bohužel, pro mnoho z nás toto ideální prostředí zůstává jen vzdálenou představou. Dětská traumata, ať už zjevná či skrytá, mají hluboký a trvalý dopad na náš život, často se projevující v našich vztazích a problémech v dospělosti. Jsou to tichí sabotéři, kteří nenápadně řídí naše chování a myšlení, aniž bychom si toho byli vědomi.

Co je to dětské trauma?

Dětské trauma není omezeno pouze na fyzické nebo sexuální zneužívání. Zahrnuje širokou škálu negativních zážitků, které překračují schopnosti dítěte se s nimi vyrovnat. Mezi nejčastější formy traumat patří:

  • Fyzické zneužívání: Bití, kopání, pálení a jiné formy fyzického násilí.
  • Emocionální zneužívání: Verbální napadání, ponižování, znevažování, obviňování a manipulace.
  • Sexuální zneužívání: Jakýkoliv sexuální kontakt s dítětem, na který nedalo souhlas nebo na který není mentálně a emocionálně připraveno.
  • Zanedbávání: Nedostatek základních potřeb, jako je strava, oblečení, přístřeší, hygiena či lékařská péče. Patří sem i emocionální zanedbávání, kdy dítěti chybí láska, pozornost a porozumění.
  • Svět svědkem násilí: Dítě je svědkem domácího násilí, týrání sourozenců, nebo jiných traumatických událostí.
  • Rozvod rodičů: Obzvláště konfliktní rozvod, který dítě staví do obtížné pozice a vystavuje ho stresovým situacím.
  • Ztráta blízké osoby: Smrt rodiče, sourozence, prarodiče nebo jiného důležitého člověka v dětství.
  • Vážná nemoc: Vlastní vážná nemoc nebo nemoc blízkého člena rodiny.
  • Sociální izolace: Dítě je vyloučeno z kolektivu vrstevníků, šikanováno nebo se potýká s obtížemi v navazování a udržování vztahů.

Jedinečnost přístupu k traumatům

Důležité je zdůraznit, že vnímání traumatické události je subjektivní. Co se pro jedno dítě nemusí zdát traumatické, může mít pro jiné dítě devastující následky. Záleží na řadě faktorů, jako je věk dítěte, jeho temperament, dostupnost podpory a celková rodinná situace.

V podstatě se ale nedá vychovat dítě bez traumat. Jako teoretický příklad je možné použít dvojčata z jedné rodiny, ke kterým se rodiče chovají hezky, láskyplně a podporují je. Přičemž jedno z dvojčat může stále cítit nedostatek nehy a podpory a druhé zase přebytek. Zjistit ale co je každé dítě přesně potřebuje, je takřka nemožné.

Jak se dětská traumata projevují v dospělosti?

Dětské trauma formuje náš mozek a nervový systém. Ovlivňuje naše reakce na stres, naše emocionální regulace a naše schopnosti navazovat a udržovat vztahy. Následky traumatických zážitků se mohou projevovat různými způsoby:

  • Problémy ve vztazích:
    • Strach z intimity: Trauma může vést ke strachu z blízkosti a zranitelnosti. Lidé s traumatickou historií se mohou podvědomě vyhýbat intimním vztahům, aby se ochránili před potenciálním zraněním.
    • Problémy s důvěrou: Traumata, zvláště ta, kde byla zneužita důvěra, mohou vést k chronickým problémům s důvěrou. Je těžké věřit ostatním, včetně partnerů, přátel a kolegů.
    • Závislost na vztazích (codependency): Někdy trauma vede k závislosti na vztazích, kde se jedinec obětuje pro potřeby druhých, v naději, že získá lásku a přijetí, které mu v dětství chyběly.
    • Neustálé konflikty: Traumata mohou vést k impulsivnímu chování, podrážděnosti a neschopnosti zvládat emoce, což se projevuje konstantními konflikty ve vztazích.
    • Opakování traumatických vzorců: Podvědomě můžeme opakovat traumatické vzorce z dětství, například si vybírat partnery, kteří se k nám chovají podobně, jako se k nám chovali naši rodiče.
    • Žárlivost a majetnictví: Traumata spojená s opuštěním a zanedbáváním mohou vést k extrémní žárlivosti a majetnictví v partnerských vztazích.
  • Problémy s emocemi:
    • Chronická úzkost a deprese: Trauma zvyšuje riziko vzniku úzkostných poruch a deprese.
    • Emoční nestabilita: Trauma narušuje schopnost regulovat emoce. Lidé s traumatickou historií mohou zažívat prudké výkyvy nálad, záchvaty paniky a nekontrolovatelný hněv.
    • Pocity viny a hanby: Traumata, zvlaště ta spojená se zneužíváním, často vedou k pocitům viny a hanby, které jedinec nese po celý život.
    • Disociace: Disociace je obranný mechanismus, který umožňuje jedinci emocionálně se odpojit od traumatické události. V dospělosti se může projevovat pocity odpojení od vlastního těla, od reality nebo od vlastních emocí.
    • Potlačení emocí: Někteří lidé s traumatickou historií potlačují své emoce, aby se vyhnuli pocitům bolesti a zranitelnosti.
  • Problémy s chováním:
    • Zneužívání návykových látek: Alkohol, drogy a jiné návykové látky se často stávají prostředkem, jak se vypořádat s bolestivými pocity a traumaty.
    • Sebepoškozování: Sebepoškozování je dalším způsobem, jak se vypořádat s intenzivními emocemi.
    • Poruchy příjmu potravy: Poruchy příjmu potravy, jako je anorexie a bulimie, mohou být spojené s traumatickými zážitky, zvláště s těmi, které souvisejí s kontrolou a mocí.
    • Problémy se spánkem: Trauma často narušuje spánek a vede k nespavosti, nočním můrám a bdění.
    • Problémy s koncentrací a pamětí: Trauma může negativně ovlivnit kognitivní funkce, včetně koncentrace a paměti.
  • Problémy s fyzickým zdravím:
    • Chronická bolest: Studie prokázaly, že existuje spojitost mezi dětskými traumaty a chronickou bolestí.
    • Autoimunitní onemocnění: Některé výzkumy naznačují, že trauma může zvyšovat riziko vzniku autoimunitních onemocnění.
    • Kardiovaskulární onemocnění: Trauma zvyšuje riziko vzniku srdečních onemocnění a mrtvice.

Jak se s dětskými traumaty vypořádat?

Uvědomění si, že naše problémy v dospělosti mají kořeny v dětských traumatech, je prvním krokem k uzdravení. Důležité je si uvědomit, že nejsme sami a že existuje pomoc.

  • Terapie: Terapie je klíčová v procesu uzdravování. Existují různé terapeutické přístupy, které se specializují na práci s traumatem, například:
    • EMDR (Eye Movement Desensitization and Reprocessing): EMDR terapie využívá očních pohybů k zpracování traumatických vzpomínek.
    • Somatic Experiencing: Somatic Experiencing se zaměřuje na uvolnění traumatické energie uložené v těle.
    • Trauma-Focused Cognitive Behavioral Therapy (TF-CBT): TF-CBT je kognitivně behaviorální terapie zaměřená na trauma, která pomáhá dětem a dospívajícím zpracovat traumatické zážitky a vybudovat zdravé strategie zvládání.
    • Internal Family Systems (IFS): IFS terapie pracuje s myšlenkou, že máme v sobě různé „části“ osobnosti, z nichž některé jsou ochránci, kteří se snaží chránit nás před bolestí.
  • Sebepéče: Péče o sebe je nezbytná pro uzdravení. Zahrnuje aktivity, které nám přinášejí radost a uvolnění, jako je cvičení, meditace, trávení času v přírodě, umění a hraní si s domácími mazlíčky.
  • Podpora: Hledání podpory u přátel, rodiny, skupin s podobnými zkušenostmi nebo podpůrných online komunit je velmi důležité. Sdílení svých zkušeností s ostatními může být velmi uzdravující.
  • Mindfulness: Mindfulness, neboli všímavost, je praktika, která nás učí být přítomni v daném okamžiku a pozorovat své myšlenky a pocity bez posuzování. Pravidelná mindfulness praxe nám může pomoci lépe zvládat stres, regulovat emoce a lépe se spojit se sebou samými.
  • Sebe-soucit: Být k sobě laskavý a soucitný je zásadní. Přestaňte se obviňovat za své reakce na trauma a uvědomte si, že jste dělali to nejlepší, co jste mohli, s tím, co jste měli.

Dětské trauma je také prostor k osobnímu rustu

Dětská traumata mohou mít devastující dopad na naše životy, ale uzdravení je možné. S pomocí terapie, sebepéče, podpory a sebe-soucit můžeme zpracovat traumatické zážitky, lépe porozumět svému chování a budovat zdravější a naplňující vztahy. Je to cesta, která vyžaduje odvahu a vytrvalost, ale výsledkem je osvobození od minulosti a možnost žít plnohodnotný život v přítomnosti. Nezapomeňte, že nejsme sami a že pomoc je k dispozici. Důležité je udělat první krok a začít svou cestu k uzdravení.