Infarkt, ať už fyzický nebo duševní, je vždy alarmující signál. Fyzický infarkt poukazuje na problém s prokrvením srdce. A co ten duševní? Co když se srdce dusí pod tíhou emocí? Zamysleme se nad situací, kdy se v nás hromadí pocity osamělosti, strachu a beznaděje. Kdy se nám zdá, že jsme k ničemu, že se snažíme málo a že vysněného cíle nikdy nedosáhneme. Právě tyto pocity mohou vést k „infarktu duše“, kdy se vnitřní svět sevře a my ztrácíme dech.
Příčina bolesti: Pocit bezvýchodnosti
Představte si sami sebe na křižovatce života, kde se vám zdá, že jste přišli o kompas. Všude vládne tma a vy se bojíte udělat krok vpřed. Pocit, že jste ztraceni, zbyteční a neschopní, narůstá. Tyto pocity se stávají toxickým koktejlem, který otráví vaši radost, motivaci a schopnost vidět světlo na konci tunelu. Je to právě tato vnitřní bezmoc, která může vést k „infarktu duše“.
Cesta k uzdravení: Důvěra a odevzdání
Jak se z tohoto sevření vymanit? Klíčem je víra. Víra v přirozené procesy života, v jeho rytmus a v to, že nic netrvá věčně. Stejně jako se střídá den a noc, střídají se i dobré a špatné časy. Důležité je věřit, že i v nejtěžší chvíli existuje podpora – ať už od blízkých, přátel, odborníků, nebo z vlastních vnitřních zdrojů.
Přijměte běh života, takový jaký je. Nesnažte se ho násilně měnit, ale naučte se s ním plynout. Odevzdejte se – nevzdávejte se, ale uvolněte kontrolu. Přestaňte se snažit mít vše dokonale pod kontrolou a dovolte životu, aby vás vedl. Věřte, že i když se vám zrovna nedaří, cesta se vám nakonec ukáže.
Pamatujte, i po infarktu se dá žít plnohodnotný život. Stejně tak se dá vyléčit i „infarkt duše“. S vírou, podporou a odhodláním přijmout běh života se můžete opět nadechnout a vykročit vstříc světlejším zítřkům.
