Zalesňování se často prezentuje jako klíčový nástroj v boji proti klimatické změně. Vysazování stromů a rozšiřování lesů má přirozenou schopnost pohlcovat oxid uhličitý (CO₂) z atmosféry a ukládat ho do biomasy, čímž se snižuje jeho koncentrace a potenciální dopad na globální oteplování. Pojďme se podívat na to, zda by zalesnění Evropy mohlo skutečně vyřešit problém zvýšené produkce CO₂ způsobené spalováním fosilních paliv.
Potenciál zalesnění: Argumenty pro
- Pohlcování CO₂: Lesy jsou efektivní „uhlíkové propady“. Stromy absorbují CO₂ během fotosyntézy, přičemž uhlík je zabudován do dřeva, listů a kořenů. Rozsáhlé zalesňování by mohlo vést k významnému snížení koncentrace CO₂ v atmosféře.
- Biodiverzita a ekosystémové služby: Kromě pohlcování CO₂, zalesnění přináší řadu dalších benefitů. Zvyšuje biodiverzitu, zlepšuje kvalitu půdy a vody, reguluje vodní cyklus a poskytuje ochranu proti erozi.
- Zlepšení kvality ovzduší: Stromy filtrují z ovzduší škodlivé látky a prachové částice, čímž zlepšují kvalitu ovzduší a prospívají lidskému zdraví.
- Krajinotvorná funkce: Lesy hrají důležitou roli v krajině a přispívají k estetické hodnotě prostředí.
Realita a limity: Argumenty proti
Ačkoli zalesnění nabízí lákavé řešení, je důležité si uvědomit jeho limity a složitost problému:
- Množství potřebného zalesnění: Aby zalesnění Evropy kompenzovalo veškerou produkci CO₂ z fosilních paliv, bylo by potřeba zalesnit obrovské plochy. Odhady se liší, ale hovoří se o desítkách až stovkách milionů hektarů. Je reálné takové plochy v Evropě najít, aniž by to negativně ovlivnilo zemědělskou produkci, městskou infrastrukturu nebo chráněné oblasti?
- Doba růstu: Stromy potřebují čas, než dosáhnou optimální míry pohlcování CO₂. I rychlerostoucí druhy vyžadují desítky let. Efekt zalesnění je tak v krátkodobém horizontu omezený a nemůže okamžitě vyřešit současnou krizi.
- Riziko uvolňování CO₂: Lesy nejsou uhlík navždy uložený. Při odumírání stromů, rozkladu dřeva nebo požárech se uhlík uvolňuje zpět do atmosféry. Zásadní je udržitelné lesní hospodaření a minimalizace rizik spojených s těmito procesy.
- Výběr druhů: Ne všechny stromy pohlcují CO₂ stejně efektivně. Důležitý je výběr vhodných druhů stromů pro dané lokality, které jsou odolné vůči klimatickým změnám, škůdcům a chorobám. Monokultury jsou z ekologického hlediska méně stabilní a náchylnější k poškození.
- Albedo: Tmavě zelené lesy absorbují více slunečního záření než světlé orné půdy nebo sníh. To může vést k lokálnímu oteplování, což částečně kompenzuje pozitivní efekt pohlcování CO₂.
- Omezená kapacita: I když se zalesnění provede v maximálním možném rozsahu, nedokáže pohltit veškerý CO₂ produkovaný spalováním fosilních paliv. Zalesnění je pouze jedním z mnoha prvků potřebných k dosažení klimatické neutrality.
Zalesnění jako důležitý, ale ne jediný, krok
Zalesnění Evropy má potenciál významně přispět k pohlcování CO₂ a zmírnění klimatické změny. Nemůže však beze zbytku kompenzovat zvýšenou produkci CO₂ z fosilních paliv. Je to důležitý, ale ne jediný krok.
Kromě masivního zalesňování je nezbytné:
- Radikálně snížit emise skleníkových plynů: Přechod na obnovitelné zdroje energie, snižování energetické náročnosti, zlepšení dopravy a průmyslová inovace jsou klíčové pro dosažení dlouhodobé udržitelnosti.
- Udržitelné lesní hospodaření: Zajištění zdraví lesů a minimalizace rizik spojených s uvolňováním CO₂.
- Investice do výzkumu a vývoje: Hledání nových technologií pro pohlcování CO₂ a ukládání uhlíku.
Zalesnění by mělo být chápáno jako součást komplexní strategie, která zahrnuje jak snižování emisí, tak i pohlcování CO₂ z atmosféry. Pouze kombinace těchto opatření nám umožní efektivně bojovat proti klimatické změně a zajistit udržitelnou budoucnost. Je na čase začít jednat s rozmyslem a komplexním pohledem na věc.