Plíce, pneumonie: Když duše nemůže dýchat

Pneumonie, zápal plic… často spojujeme s chladem, bakteriemi, viry. Ale co když kořeny této nemoci sahají hlouběji, do emocionální krajiny našeho bytí? Co když plíce, orgán dýchající život, dusí smutek, beznaděj a strach?

Příčina: Utopeni v emocích

Zkuste si představit člověka, který se doslova utápí. Ne ve vodě, ale v depresi, v hlubokém smutku, v paralyzujícím strachu ze života. Člověka, který v hloubi duše ví, že nežije naplno, že jeho potenciál zůstává neuskutečněný. Pocity neschopnosti, dojmy z neustálého nezvládání situací, ho sráží k zemi. Beznaděj. Únava životem, který se zdá být jen sledem povinností a zklamání. A co emocionální rány? Ty, které se nikdy nezahojily, hnisají a otravují celou existenci, dusí každý nádech radosti a naděje. Právě tyto vnitřní stavy mohou oslabit imunitní systém a učinit plíce zranitelnějšími vůči nemoci.

Co dělat: Dejte svému životu šťávu

Jak tedy rozfoukat popel beznaděje a znovu roznítit plamen života? Klíčem je dodat svému bytí „šťávu“. Zbavit se upjatosti, přehnané sebekritiky a neustálého strachu z toho, že zase něco pokazíme. Pusťte si do života spontánnost, radost z maličkostí, dovolte si dělat chyby. Změňte perspektivu. Hledejte krásu tam, kde jste ji dříve neviděli. A co je nejdůležitější – odpouštějte. Odpusťte sobě za to, co jste si v minulosti vyčítali, odpusťte ostatním za křivdy, které vám způsobili. Odpuštění je jako hluboký nádech, který osvobozuje plíce a umožňuje jim plně se nadechnout života. Začněte žít naplno.