Zahrabávání je chování, které je u psů poměrně běžné, ačkoli se může zdát lidem zvláštní a někdy i problematické. Od kosti na dvorku až po hračku zapíchnutou v gauči, zdá se, že zahrabávání je u některých psů hluboce zakořeněná potřeba. Ale proč to dělají? Je to instinktivní chování, nebo se jedná o naučený zvyk? A co můžeme dělat, pokud se nám toto chování nelíbí? V tomto článku se ponoříme hlouběji do světa psího zahrabávání, prozkoumáme jeho kořeny, faktory, které ho ovlivňují, a nabídneme tipy, jak s ním efektivně pracovat.
Původ a důvody zahrabávání
Abychom pochopili, proč psi zahrabávají kosti (a i jiné cennosti), musíme se vrátit k jejich divokým předkům – vlkům. Zahrabávání je instinktivní chování, které má kořeny v přežití a snaze zajistit si potravu v proměnlivém prostředí.
- Přežití a zásobování: Divocí psovité se často ocitají v situacích, kdy uloví větší kořist, než jsou schopni sníst najednou. Aby se zajistili pro horší časy, kdy lov nemusí být úspěšný, zahrabávali přebytečné maso do země. Chladná půda fungovala jako přírodní chladnička, zpomalovala proces rozkladu a udržovala potravu déle čerstvou.
- Ochrana před konkurencí: Zahrabávání nebylo jen o uchovávání potravy, ale také o jejím ukrytí před ostatními predátory a konkurenty. Zahrabaná kořist mimo dosah zraku a čichu ostatních snižovala riziko, že bude ukradena.
- Regulace teploty: V horkých dnech mohlo zahrabání pomoci udržet potravu chladnější, zatímco v chladných dnech zase mohlo poskytnout určitou izolaci.
I když naši domácí psi mají přístup k pravidelné stravě, instinkt zahrabávání zůstává v jejich genech hluboce zakořeněn. Zahrabávání se pro ně stalo i způsobem, jak se vypořádat s nadbytkem a pocitem nejistoty.
Co psi zahrabávají?
Ačkoli je zahrabávání kostí nejznámější příklad, psi zahrabávají mnohem více než jen kosti. V podstatě mohou zahrabat cokoli, co pro ně má hodnotu nebo co chtějí ochránit. Mezi nejčastější předměty patří:
- Kosti a žvýkací hračky: Toto je asi nejtypičtější příklad. Oblíbená kost nebo žvýkací hračka se stává cenným majetkem, který si pes chce uchovat pro pozdější potěšení.
- Jídlo: Stejně jako jejich divocí předkové, i domácí psi mohou zahrabávat krmivo, pokud mají pocit, že ho mají nadbytek, nebo pokud se obávají, že o něj brzy přijdou.
- Hračky: Ostatní hračky, jako jsou míčky, plyšáci nebo frisbee, mohou být zahrabávány, pokud je pes má velmi rád a nechce je ztratit nebo se o ně dělit.
- Oblečení a předměty s vůní majitele: Pes může zahrabat oblečení, boty nebo jiné předměty, které voní po jeho majiteli, jako projev náklonnosti, nebo se tak snaží snížit úzkost z odloučení.
- „Poklady“: Někdy pes zahrabe něco, co se mu zdá cenné, i když to pro nás nemá žádnou hodnotu. Může to být kamínek, klacík nebo jiný nalezený předmět.
Faktory, které ovlivňují zahrabávání
Intenzita a frekvence zahrabávání se liší od psa k psovi a závisí na různých faktorech:
- Plemeno: Některá plemena mají k zahrabávání větší sklony než jiná. Patří sem například teriéři (kteří byli vyšlechtěni k lovu pod zemí), beaglové (kteří mají silný čich a tendenci ukrývat nalezené předměty) a border kolie (které jsou velmi inteligentní a mohou zahrabávat věci z nudy).
- Osobnost a temperament: Plachý nebo nejistý pes může zahrabávat věci častěji, aby se cítil bezpečněji a měl pocit kontroly nad svým okolím. Stejně tak dominantní pes může zahrabávat věci, aby si zajistil zdroje a ukázal ostatním, že na ně má právo.
- Prostředí: Pes, který žije v prostředí s velkou konkurencí o zdroje (například s mnoha dalšími zvířaty), bude mít větší sklon k zahrabávání. Stejně tak pes, který žije v nudném prostředí, může zahrabávat věci z nudy nebo frustrace.
- Minulé zkušenosti: Pes, který v minulosti zažil nedostatek potravy nebo o něco přišel, může být náchylnější k zahrabávání, aby se vyhnul opakování této zkušenosti.
- Nuda a nedostatek stimulace: Zahrabávání může být kompenzační mechanismus pro psy, kteří nemají dostatek mentální a fyzické stimulace. Zahrabávání jim poskytuje aktivitu a uspokojení z dosažení cíle.
- Úzkost a stres: U některých psů může být zahrabávání projevem úzkosti nebo stresu. Mohou se tak snažit uklidnit, nebo se odpoutat od nepříjemných pocitů.
Jak eliminovat psí zahrabávání (a kdy je to vůbec nutné)?
Než se rozhodneme, zda je zahrabávání problém a jak ho řešit, je důležité zvážit, zda nám toto chování skutečně vadí. Pokud pes zahrabává kosti na dvorku a nenarušuje tím zahradní úpravy, možná se vyplatí nechat ho, ať si užívá svého instinktivního chování. Nicméně, pokud pes zahrabává věci v domě, ničí nábytek nebo je zahrabávání projevem úzkosti, je potřeba zasáhnout.
Zde je několik tipů, jak eliminovat psí zahrabávání:
- Zajistěte dostatek stimulace: Ujistěte se, že váš pes má dostatek fyzické aktivity a mentální stimulace. Pravidelné procházky, hry (aportování, tahání lanem), trénink poslušnosti a interaktivní hračky pomohou snížit nudu a frustraci, které mohou vést k zahrabávání.
- Dostatek jídla a vody: Zajistěte, aby měl váš pes nepřetržitý přístup k čerstvé vodě a krmivu. Pokud má pocit, že má dostatek zdrojů, nebude mít takovou potřebu je ukrývat.
- Omezte množství hraček: Pokud má váš pes příliš mnoho hraček, může ho to ohromit a vést k zahrabávání. Rotujte hračky, abyste mu je udrželi zajímavé a omezili jeho potřebu je ukrývat.
- Zabraňte přístupu k oblíbeným objektům zahrabávání: Pokud víte, které předměty váš pes rád zahrabává, dejte je mimo jeho dosah. To mu zabrání v nežádoucím chování a vám ušetří starosti.
- Trénink:
- Příkaz „Ne“: Naučte svého psa příkaz „Ne“ a používejte ho, když ho přistihnete při zahrabávání. Důležité je být důsledný a používat příkaz pouze v okamžiku, kdy pes zahrabává.
- Pozitivní posilování: Odměňujte svého psa, když se chová tak, jak si přejete. Pokud si hraje s hračkou, místo aby ji zahrabával, dejte mu pamlsek nebo ho pochvalte.
- Přesměrování: Pokud vidíte, že se váš pes chystá zahrabat, odveďte jeho pozornost a nabídněte mu alternativní aktivitu, jako je hra s vámi nebo žvýkání jiné hračky.
- Zajistěte bezpečné a pohodlné prostředí: Pokud je zahrabávání projevem úzkosti, snažte se odstranit příčiny stresu. Vytvořte pro svého psa klidné a bezpečné místo, kde se může cítit uvolněně. Můžete mu pořídit pelíšek, který se cítí jako doupě, nebo použít feromonové difuzéry pro psy, které pomáhají snížit úzkost.
- Konzultace s veterinářem nebo behavioristou: Pokud je zahrabávání velmi intenzivní, nebo se objevuje spolu s dalšími problémovými chováními, je vhodné se poradit s veterinářem nebo psím behavioristou. Mohou vám pomoci identifikovat příčinu problému a navrhnout individuální plán řešení.
- Zahrabávací bedna: Pokud se zahrabávání nedá zcela eliminovat, můžete psovi nabídnout alternativu v podobě zahrabávací bedny. Naplňte velkou bednu pískem, štěrkem nebo starými ručníky a nechte psa, ať si v ní hrabe dle libosti. Tímto způsobem uspokojíte jeho instinktivní potřebu, aniž byste museli řešit škody v domě nebo na zahradě.
Druhy psů, kteří často zahrabávají
Jak už bylo zmíněno, některá plemena mají k zahrabávání větší sklony než jiná. Zde je několik příkladů:
- Teriéři: Teriérům koluje v žilách lovecký instinkt, a zahrabávání je pro ně přirozenou součástí lovu. Byli vyšlechtěni k pronásledování kořisti pod zemí, a proto mají silnou tendenci hrabat a zahrabávat. Mezi typické zástupce patří Jack Russell teriér, Foxteriér a Skotský teriér.
- Beaglové: Beaglové mají vynikající čich a silnou touhu sledovat stopy. Často zahrabávají nalezené předměty, jako jsou kosti, hračky nebo dokonce i jídlo, aby je uchránili před ostatními psy nebo je jednoduše schovali pro pozdější použití.
- Border kolie: Border kolie jsou velmi inteligentní a energické psy, které potřebují neustálou mentální stimulaci. Pokud se nudí, mohou začít zahrabávat věci z nudy nebo frustrace.
- Jezevčíci: Jezevčíci byli vyšlechtěni k lovu jezevců v norách, a proto je hrabání a zahrabávání pro ně přirozenou aktivitou.
- Sibiřský husky: Sibiřský husky je plemeno, které pochází ze zasněžených oblastí, a zahrabávání (nebo spíše zahrabávání se do sněhu) je pro něj způsob, jak se chránit před chladem.
- Další plemena: Kromě výše uvedených plemen mohou zahrabávat věci i další plemena, jako jsou němečtí ovčáci, labradorský retrívr a zlatý retrívr.
Je důležité si uvědomit, že sklony k zahrabávání se mohou lišit i v rámci jednoho plemene. Každý pes je jedinečný a jeho chování je ovlivněno kombinací genetiky, prostředí a individuálních zkušeností.
Zahrabávání je chování, které má kořeny v instinktivních potřebách a přežití. I když se nám může zdát zvláštní nebo nežádoucí, je důležité pochopit, proč to psi dělají, a přistupovat k řešení tohoto problému trpělivě a s porozuměním. Zajištěním dostatku stimulace, správného tréninku a bezpečného prostředí můžeme pomoci snížit potřebu zahrabávání a zajistit, aby byl náš pes šťastný a spokojený. A pokud se rozhodneme, že nám zahrabávání nevadí, můžeme ho nechat, ať si užívá svého instinktivního chování a my se můžeme bavit pozorováním jeho „pokladů“.