Strach je mocná emoce, která ovlivňuje nejen nás, lidi, ale i naše věrné psí společníky. Ať už jde o bouřku, vysavač, návštěvu veterináře nebo odloučení od majitele, psí strachy mohou mít různé podoby a hluboký dopad na kvalitu života psa i jeho majitele. V tomto článku se podíváme na různé aspekty psích strachů – na jejich příčiny, projevy, možnosti diagnostiky a hlavně na to, jak můžeme našim chlupatým přátelům pomoci se s nimi vyrovnat.
Proč se psi bojí? Příčiny psích strachů
Příčin psích strachů je mnoho a často se navzájem prolínají. Mezi nejvýznamnější faktory patří:
- Genetika a plemenná predispozice: Některá plemena jsou náchylnější ke strachu než jiná. Například, plemena s vysokou úrovní ostražitosti a citlivosti (např. border kolie, německý ovčák) mohou být predisponována k úzkostem a strachům z nových situací. Dědičnost hraje klíčovou roli v temperametu psa a jeho reakci na stresové podněty.
- Nedostatečná socializace: Období socializace (zhruba mezi 3. a 16. týdnem věku) je pro štěně klíčové pro vytvoření pozitivních asociací s různými lidmi, zvířaty, prostředími a zvuky. Pokud je štěně v tomto období nedostatečně vystaveno novým podnětům, je pravděpodobnější, že se v dospělosti bude bát neznámých věcí a situací. „Strašidelné“ zážitky v tomto období mohou zanechat trvalé stopy.
- Traumatické zážitky: Negativní zkušenosti, jako je napadení jiným psem, autonehoda, bolestivý veterinární zákrok nebo týrání, mohou vést k rozvoji fobii a generalizovaného strachu. Pes si může spojit konkrétní podnět (např. auto, veterináře) s nepříjemnou událostí a vyvinout strach, i když se jedná o běžnou a neškodnou situaci.
- Učení se od ostatních: Psi se učí nápodobou. Pokud pes žije v prostředí, kde se jiní psi nebo lidé projevují úzkostlivě, je pravděpodobnější, že i on si osvojí podobné chování.
- Zdravotní problémy: Některé zdravotní problémy, jako jsou problémy se štítnou žlázou, neurologické poruchy nebo bolestivé stavy, mohou ovlivnit chování psa a zvýšit jeho náchylnost ke strachu.
- Stárnutí: S věkem se u psů mohou rozvíjet kognitivní dysfunkce (psí demence) a senzorické deficity (např. ztráta sluchu nebo zraku), což může vést k dezorientaci, úzkosti a strachu z neznámých prostředí.
Jak odhalit psí strach: Známky, na které se zaměřit
Rozeznat, že se pes bojí, je zásadní pro včasnou intervenci. Projevy psího strachu mohou být různé, od subtilních až po zjevné. Je důležité znát individuální chování svého psa, abyste mohli rozpoznat odchylky, které signalizují strach. Mezi nejčastější projevy patří:
- Tělesné projevy:
- Zrychlené dýchání a srdeční tep: Stresová reakce aktivuje sympatický nervový systém, což vede ke zvýšení srdeční frekvence a dechové frekvence.
- Třes: Svalové chvění je běžnou reakcí na strach.
- Nadměrné slinění: Stres může způsobit zvýšenou produkci slin.
- Rozšířené zornice: Adrenalin způsobuje rozšíření zornic pro lepší vidění.
- Ztuhlé tělo: Pes se může stáhnout do sebe a ztuhnout, aby se minimalizoval kontakt s potenciální hrozbou.
- Svěšený ocas: Ocas stažený mezi nohy je klasickým znakem strachu a podřízenosti.
- Stažené uši: Uši přitisknuté k hlavě signalizují strach a obavu.
- Zježení srsti (piloerekce): Zježená srst na hřbetě a krku je instinktivní reakcí na vnímanou hrozbu.
- Behaviorální projevy:
- Skrývání: Pes se může schovávat pod nábytkem, v rohu místnosti nebo v jiné úkrytu.
- Únik: Snaha o útěk z nepříjemné situace je běžnou reakcí.
- Lízání pysků a zívání: Toto jsou signály uklidňování, kterými se pes snaží uklidnit sebe i ostatní.
- Spěchání na toaletu: Stres může způsobit častější močení nebo defekaci.
- Vyhýbání se očnímu kontaktu: Pes se snaží minimalizovat konfrontaci a vyhnout se přímému pohledu.
- Přilnavost: Pes se může stát neobvykle závislým na majiteli a neustále se ho držet.
- Kňučení a štěkání: Vocalizace může být projevem strachu a úzkosti.
- Destruktivní chování: V extrémních případech může strach vést k destruktivnímu chování, jako je kousání nábytku nebo škrábání dveří.
- Agrese: V zoufalství se pes může bránit agresí, pokud se cítí ohrožen a nemá možnost úniku. Toto je důležité si uvědomit, protože agresivní chování může být projevem strachu.
- Změny v chování:
- Ztráta apetitu: Stres může potlačit chuť k jídlu.
- Problémy se spánkem: Pes může mít potíže usnout nebo se často budit.
- Změna aktivity: Snížená aktivita a apatie mohou být známkou úzkosti a deprese.
Má smysl se snažit psa strachu zbavit?
Rozhodně ano! I když úplné odstranění strachu nemusí být vždy možné, výrazné zlepšení kvality života psa a jeho majitele je dosažitelné. Ignorování psích strachů může vést k jejich prohloubení a generalizaci, což může mít vážné dopady na jeho psychické i fyzické zdraví. Neléčený strach může vést k rozvoji úzkostných poruch, depresí a agresivního chování.
Jak zbavit psa strachu: Cesta k klidnějšímu životu
Proces odstraňování psích strachů vyžaduje trpělivost, konzistenci a pozitivní přístup. Je důležité si uvědomit, že každý pes je jedinečný a vyžaduje individuální plán léčby.
- Identifikace spouštěčů: Prvním krokem je identifikovat konkrétní spouštěče strachu. Pozorujte chování svého psa a zaznamenávejte si situace, ve kterých se projevuje strach.
- Konzultace s veterinářem a behavioristou: Důležitá je konzultace s veterinářem, který vyloučí případné zdravotní problémy, které by mohly přispívat ke strachu. Následná konzultace s certifikovaným psím behavioristou je klíčová pro vytvoření individuálního plánu léčby, který zahrnuje techniky modifikace chování.
- Techniky modifikace chování:
- Desenzibilizace a protipodmiňování: Jedná se o nejúčinnější techniky pro odstraňování strachů. Desenzibilizace spočívá v postupném vystavování psa spouštěči strachu v kontrolovaném prostředí a nízké intenzitě. Protipodmiňování zahrnuje spojování spouštěče strachu s pozitivními zážitky, jako jsou pamlsky, hry nebo hlazení. Cílem je změnit negativní asociaci na pozitivní.
- Příklad: Pokud se pes bojí vysavače, začněte tím, že ho zapnete na krátkou dobu v jiné místnosti, aby zvuk byl tlumený. S každým zapnutím mu dejte pamlsek. Postupně ho přibližujte k vysavači a zvyšujte dobu jeho zapnutí, vždy s pamlskem. Nakonec můžete zkusit vysávat v jeho blízkosti, přičemž ho odměňujete za klidné chování.
- Counterconditioning: Tato technika se zaměřuje na nahrazení negativní reakce na spouštěč pozitivní reakcí.
- Příklad: Pokud se pes bojí bouřky, naučte ho povel „bouřka“ a spojte ho s oblíbenou hračkou, masáží nebo pamlskem. Při bouřce mu dejte povel a nabídněte mu to, co má rád.
- Systematická desenzibilizace: Postupné a metodické vystavování psa spouštěči strachu v kontrolovaném prostředí.
- Flooding: Tato technika spočívá v intenzivním vystavení psa spouštěči strachu, dokud si na něj nezvykne. Nicméně, flooding se nedoporučuje, protože může zhoršit strach a vést k traumatickým zážitkům.
- Desenzibilizace a protipodmiňování: Jedná se o nejúčinnější techniky pro odstraňování strachů. Desenzibilizace spočívá v postupném vystavování psa spouštěči strachu v kontrolovaném prostředí a nízké intenzitě. Protipodmiňování zahrnuje spojování spouštěče strachu s pozitivními zážitky, jako jsou pamlsky, hry nebo hlazení. Cílem je změnit negativní asociaci na pozitivní.
- Vytvoření bezpečného prostředí: Zajistěte psovi bezpečné a klidné místo, kam se může uchýlit, když se cítí ohrožen. Může to být pelíšek, klec nebo jiný úkryt.
- Posilování pozitivních interakcí: Trávte se svým psem čas aktivitou, která ho baví, jako jsou procházky, hry nebo trénink. Posilujte jeho sebevědomí a budujte vzájemnou důvěru.
- Feromony: Používání psích feromonů (např. DAP – Dog Appeasing Pheromone) může pomoci snížit úzkost a uklidnit psa. Feromony působí na receptory v mozku psa a navozují pocit bezpečí a pohody.
- Doplňky stravy a léky: V některých případech může veterinář doporučit doplňky stravy nebo léky, které pomáhají snížit úzkost a strach. Mezi často používané doplňky patří L-theanin, tryptofan a bylinné přípravky (např. heřmánek, kozlík lékařský). V závažných případech může být nutná medikamentózní léčba antidepresivy nebo anxiolytiky. Důležité je, aby veškeré doplňky stravy a léky byly konzultovány s veterinářem.
- Trpělivost a konzistence: Modifikace chování vyžaduje čas a trpělivost. Buďte konzistentní v používání technik a odměňujte psa za každý pokrok, i za ten nejmenší.
Strach z odloučení: Bolavé téma mnoha majitelů
Strach z odloučení je častá porucha chování, která se projevuje panickou reakcí psa, když zůstane sám doma. Pes se může chovat destruktivně, štěkat a výt, pokoušet se utéct, nebo mít problémy s vyměšováním.
Příčiny strachu z odloučení:
- Změna v rutině: Změna v pracovním rozvrhu majitele, stěhování nebo příchod nového člena do rodiny mohou vyvolat úzkost z odloučení.
- Nadměrná závislost na majiteli: Pokud pes je nadměrně závislý na majiteli a nezažívá dostatek samostatnosti, je náchylnější ke strachu z odloučení.
- Traumatické zážitky: Samota spojená s negativní zkušeností (např. bouřka, vloupání) může vést k rozvoji úzkosti z odloučení.
Jak pomoci psovi s úzkostí z odloučení:
- Nácvik samostatnosti: Postupně prodlužujte dobu, po kterou pes zůstává sám doma. Začněte s krátkými intervaly a odměňujte ho za klidné chování.
- Vytvoření rutiny: Udržujte pravidelný rozvrh krmení, procházek a her. To pomáhá psovi cítit se bezpečně a předvídatelně.
- Ignorování odchodu a příchodu: Snažte se minimalizovat pozornost věnovanou psovi při odchodu a příchodu. Vyhněte se dlouhým loučením a vítáním.
- Aktivita před odchodem: Před odchodem se psem vypusťte energii dlouhou procházkou nebo hrou. Unavený pes bude mít tendenci spát, když zůstane sám.
- Hračky a interaktivní krmítka: Poskytněte psovi hračky a interaktivní krmítka, které ho zabaví a zaměstnají, když je sám.
- Bezpečné prostředí: Zajistěte psovi bezpečné a pohodlné prostředí, kde se cítí dobře, když je sám.
- Konzultace s behavioristou: V případě závažných problémů s úzkostí z odloučení je důležitá konzultace s psím behavioristou, který vám pomůže vytvořit individuální plán léčby.
Strach je přirozený, ale ne vždy žádaný
Strach je přirozená emoce, která hraje důležitou roli v přežití. Nicméně, nadměrný nebo neopodstatněný strach může mít negativní dopad na kvalitu života psa. S trochou trpělivosti, empatie a správným přístupem můžeme našim psím přátelům pomoci překonat jejich strachy a užívat si šťastnější a klidnější život. Nezapomínejte, že klíčem k úspěchu je včasná diagnostika, individuální přístup a konzistence v používání technik modifikace chování. Hledejte odbornou pomoc, pokud si nejste jisti, jak svému psovi pomoci a buďte trpěliví a láskyplní. Vaše snaha se vám vrátí v podobě spokojeného a vyrovnaného společníka.
