Česká medicína se právem pyšní vysokou úrovní, moderním vybavením a kvalifikovanými odborníky. Avšak i v tomto robustním systému se objevují oblasti, které se zdají být v rozporu s logikou a moderním chápáním zdraví. Jednou z takových oblastí je role psychosomatiky – propojení mysli a těla – a její komplexní zapojení do procesu diagnostiky a léčby.
Psychosomatika: Zapomenutá Realita?
Psychosomatika, tedy propojení mysli a těla, není žádnou novinkou. O jejím vlivu na vznik a průběh nemocí se píše v odborné psychologické literatuře jako o nezpochybnitelném faktu. Je to věda o tom, jak naše psychické procesy – emoce, myšlenky, stres, ale i rané životní zkušenosti – ovlivňují fungování našeho těla a mohou vést k fyzickým symptomům či chorobám. Ačkoliv se o ní ví, její plná integrace do hlavního proudu medicíny je stále spíše výjimkou než pravidlem.
Dětství a Zažívací Problémy: Příklad Z Praxe
Pro lepší pochopení si vezměme konkrétní, byť zjednodušený příklad z každodenního života, který ale dokonale ilustruje opomíjené souvislosti. Je známo, že dítě, jehož matka z různých důvodů (například nedostatek času, stres, či nevědomost) nemá dostatek prostoru na klidné a plnohodnotné kojení, si může nevědomky vypěstovat návyk hltání mléka.
Tento vzorec rychlého, nepozorného přijímání potravy se pak často promítne do dospělosti, kdy se projevuje při konzumaci jakékoliv potravy a vede k chronickým zažívacím problémům – od pálení žáhy přes nadýmání až po syndrom dráždivého střeva. Tělo si tak „pamatuje“ ranou zkušenost a reaguje na ni i po mnoha letech.
Léčba Symptomů vs. Hledání Příčin
Paradoxně, v praxi se tyto souvislosti často opomíjejí. Pacient s výše zmíněnými zažívacími obtížemi je obvykle léčen symptomaticky – medikamenty na snížení kyselosti, prokinetiky pro lepší trávení, dietními doporučeními. Ačkoliv tyto postupy mohou přinést dočasnou úlevu, neřeší kořen problému. Původní návyk, který vznikl v dětství a je hluboce zakořeněn v psychice, zůstává nezpracován.
V takových případech by bylo klíčové, aby léčba zahrnovala nejen farmakoterapii, ale také psychoterapii, která by pomohla identifikovat a odbourat tento raný vzorec chování. Tím by se neřešil jen symptom, ale odstranila by se i jeho příčina, což by vedlo k trvalému zlepšení zdravotního stavu.
K Holistickému Pohledu na Zdraví
Příklad se zažívacími problémy je jen špičkou ledovce. Jde o celkový pohled na nemoci a jejich vznik. Mnoho chronických onemocnění, autoimunitních poruch, ale i bolesti hlavy či dermatologických problémů, má silnou psychosomatickou složku, která je často přehlížena.
Moderní medicína by se neměla omezovat pouze na fyziologické procesy, ale měla by plně integrovat poznatky z psychologie, sociologie a dalších oborů. Pouze takový komplexní přístup, který bere v potaz nejen biologické, ale i psychologické a sociální faktory (tzv. biopsychosociální model), může vést k opravdovému a dlouhodobému uzdravení, nikoli jen k potlačení symptomů. Je čas, aby se role psychosomatiky a hlubších psychologických příčin nemocí stala nedílnou součástí diagnostiky i léčby v české medicíně. Jen tak se posuneme od léčení následků k prevenci a skutečné péči o celého člověka.
