Vše má duši dle šamanismu: Živé v jiné dimenzi?

·

,

Šamanismus, starobylá a rozšířená spirituální praxe, učí, že vše ve vesmíru je propojeno a prodchnuto životní silou, duší či vědomím. Toto přesvědčení, že „vše má duši“ (animismus), je základním kamenem šamanského pohledu na svět. Ale co přesně to znamená? Znamená to, že i kámen, stůl nebo auto jsou „živé“ stejným způsobem jako zvíře nebo člověk? A jak se to slučuje s naší západní, materialistickou perspektivou, kde se předměty jeví jako neživé a pouhé výtvory?

Duše v šamanismu: Nejde jen o biologický život

Klíčem k pochopení šamanského konceptu duše je rozšířit naši definici „života“ za hranice biologických procesů. Nejde o to, že každý předmět dýchá, roste a rozmnožuje se. Šamanská duše je spíše esence, energie, nebo vědomí, které prostupuje a oživuje vše. Tato esence je to, co dává věcem jejich specifickou energii, charakter a účel.

Jistě, rostliny a zvířata mají složitější a dynamičtější duše než kámen, na tom se šamanismus shoduje. Ale i kámen má svou vlastní „kamennou“ duši, která se projevuje v jeho tvrdosti, stálosti, a v energiích, které vyzařuje a akumuluje.

Dimenzionalita bytí a manifestace duše:

Otázka, zda tato „duše“ existuje v jiné dimenzi, je klíčová. Šamanské tradice často hovoří o spojených, ale oddělených realitách. Náš fyzický svět je jen jedním projevem reality, a duše předmětů a bytostí může existovat v jemnějších, duchovních rovinách, které jsou nám běžně nepřístupné.

Proto nám předměty připadají „neživé“ – protože vnímáme pouze jejich fyzickou manifestaci. Nedokážeme běžně vnímat duši, energii nebo vědomí, které je prostupuje. Šamani, se svými specifickými technikami transu a změněného stavu vědomí, se snaží tyto bariéry překonat a komunikovat s dušemi předmětů, zvířat, rostlin a dalších bytostí.

Co předměty vyrobené člověkem?

A co předměty, které byly vytvořeny lidmi, jako jsou nástroje, domy nebo umělecká díla? I zde šamanismus uplatňuje princip, že vše má duši.

  • Surovina samotná: Materiál, ze kterého je předmět vyroben (dřevo, kámen, kov), má svou vlastní esenci a energii.
  • Práce řemeslníka: Energie a úmysly řemeslníka, který předmět vytváří, jsou do něj vtěleny. Každé kladivo, každý tah štětcem zanechává stopu, energetický otisk.
  • Účel předmětu: Samotná funkce, pro kterou byl předmět vytvořen, posiluje jeho duši. Lampa, která osvětluje, má duši světla a jasnosti. Nůž, který řeže, má duši ostrosti a preciznosti.

Předměty vyrobené člověkem tak nejsou jen neživé objekty, ale spíše nádoby s energií, které nesou otisk suroviny, tvůrce a účelu. Mohou se stát mocnými nástroji, amulety nebo posvátnými objekty, pokud se s nimi zachází s úctou a porozuměním.

Důsledky pro náš každodenní život:

Uznání, že „vše má duši,“ má hluboké etické a praktické důsledky. Učí nás:

  • Úcta a ohleduplnost: Měli bychom se chovat k přírodě a všem jejím prvkům s úctou a ohleduplností, protože jsou to bytosti s vlastní energií a duší.
  • Vděčnost: Měli bychom být vděční za dary přírody a za předměty, které nám slouží, protože nám poskytují hodnotu a usnadňují život.
  • Vnímavost: Měli bychom se snažit vnímat energii kolem nás – v přírodě, v domě, v předmětech, které používáme. Tímto způsobem si můžeme budovat hlubší spojení s vesmírem a objevit nové zdroje inspirace a síly.
  • Uvědomělé vytváření: Při tvorbě předmětů bychom si měli uvědomovat svou energii a záměr a snažit se vytvářet krásné a funkční věci, které budou obohacovat náš život a svět kolem nás.

Myšlenka, že „vše má duši,“ je víc než jen zajímavá filozofická koncepce. Je to cesta k hlubšímu pochopení sebe sama, světa kolem nás a našeho místa v něm. Vede nás k většímu respektu, vděčnosti a uvědomění si propojenosti všeho, co existuje.