Pohled na archeologické nálezy a historické záznamy nás nutí zamýšlet se nad osudy civilizací, které kdysi vzkvétaly a poté zmizely z povrchu zemského. Mluvíme o „zaniklých civilizacích,“ ale je tento termín skutečně přesný? Znamená „zaniknout“ automaticky kompletní zánik, nebo se za tím skrývá složitější příběh o transformaci, návratu k jednoduššímu životu, či dokonce cyklickém opakování?
Příklady „zaniklých“ civilizací a jejich osudy
Pojďme se podívat na několik příkladů civilizací, o kterých mluvíme jako o zaniklých, a pokusme se analyzovat, co se s nimi skutečně stalo:
- Mayové (cca 250-900 n.l.): Klasické mayské civilizace dosáhly vrcholu v oblasti dnešní Guatemaly, Mexika a Belize. Vytvořili komplexní kalendář, rozvinutou matematiku a působivé architektonické stavby. Kolem 9. století n.l. však došlo k opuštění velkých center. Co se stalo? Sucho, přelidnění, války – to jsou některé z teorií. Mayové ale nezmizeli úplně. Jejich potomci žijí v regionu dodnes a zachovávají si mnohé z tradic. Znamená to tedy, že civilizace zanikla, nebo se spíše transformovala do jiného, méně centralizovaného uspořádání?
- Římská říše (27 př. n.l. – 476 n.l.): Pýcha starověkého světa, která po staletí ovládala Evropu, severní Afriku a Blízký východ. Pád Západořímské říše je často vnímán jako konec starověku. Nicméně, Východořímská říše (Byzantská říše) pokračovala v existenci dalších tisíc let. I samotné dědictví Říma, v podobě práva, jazyka, architektury a kultury, ovlivňuje naši společnost dodnes. Takže, opravdu zanikla, nebo se přetavila do mnoha jiných forem?
- Indusksá civilizace (cca 3300-1700 př. n.l.): Rozkládala se v oblasti dnešního Pákistánu a severozápadní Indie. Měla vyspělé urbanistické plánování, kanalizaci a standardizované váhy a míry. Okolo roku 1700 př. n.l. nastal úpadek, spojený pravděpodobně se změnami klimatu, invazemi nebo vnitřními konflikty. Přesto ale její kulturní vliv a genetické dědictví přetrvaly a ovlivnily pozdější indické civilizace.
Zánik, transformace, nebo návrat k přírodě?
Je možné, že to, co vnímáme jako „zánik civilizace,“ je ve skutečnosti dobrovolný, nebo vynucený návrat k jednoduššímu životu, k bližšímu kontaktu s přírodou. Možná se obyvatelé, zasažení problémy, které si sami způsobili, rozhodli opustit složité systémy a vrátit se k zemědělství, lovu a sběru.
Představa, že technologický pokrok a složitá organizace jsou vždy tou správnou cestou, je relativní. Možná existují cykly vzestupu a pádu, kdy se civilizace vyvíjejí, dosahují vrcholu a poté, konfrontovány s vlastními problémy, se vracejí k jednoduššímu způsobu života.
Cyklický vzestup a pád technologií?
A co kdyby se historie opakovala? Scénář, kdy po zániku „předchozí“ technologické civilizace, dojde k návratu k přírodě, a po stovkách nebo tisících let se opět objeví pokrok a technologická civilizace, není zcela vyloučen. Možná nás v budoucnu čeká podobný osud. Opět se objeví někdo s technologickým vybavením, a vše se bude opakovat, dokud se lidé opět nevrátí do lesa.
Konec jedné etapy existence
Místo abychom mluvili o „zaniklých civilizacích,“ bychom se měli zaměřit na pochopení procesů transformace, adaptace a kontinuity. Zánik neznamená vždy absolutní konec. Často je to jen změna směru, přetvoření do jiné formy, nebo návrat k přírodě. A možná, jen možná, se historie opakuje v cyklech, které si zatím nedokážeme plně uvědomit.
