Včelaření je umění, které vyžaduje cit, znalosti a respekt k přírodě. Jedním z nejdůležitějších prvků, které včelař v úlu ovlivňuje, je stavba díla. Zatímco v přírodě si včely staví plásty zcela samy, v moderním včelařství hrají klíčovou roli mezistěny. Tyto tenké voskové pláty s předlisovanými dny buněk určují směr, velikost a efektivitu budoucího včelího díla.
Jak vznikají mezistěny
Cesta k dokonalé mezistěně začíná u včelaře, který odevzdá surový vosk – ať už z vlastní produkce, nebo výkupem. Vosk se nejprve musí důkladně očistit a sterilizovat roztavením za vysoké teploty, čímž se zničí zárodky včelích nemocí, zejména spory moru včelího plodu.
Očištěný a blokový vosk se následně rozehřeje na optimální teplotu a proces pokračuje dvěma hlavními způsoby. Tradičnější metodou je lití vosku do gravírovaných kovových forem, kde vzniká hladký pás, který se pak za studena prohání válci s reliéfem buněk. Modernější průmyslová výroba využívá gravírované silikonové nebo nerezové válce, kterými vosk prochází a ihned se lisuje či odlévá do konečné podoby. Kvalitní mezistěna voní čistým včelím voskem a při ohnutí v ruce klade mírný odpor, aniž by se hned zlomila.
Volné dílo bez mezistěny
Zatímco mezistěny přinášejí včelaři maximální kontrolu nad úlem, stavba „na divoko“boli na volném díle se vrací k přirozenosti. Včely při ní staví plásty bez jakéhokoli vodicího základu. Výhodou je, že si včelstvo samo reguluje poměr dělničtích a trubčích buněk podle svých aktuálních potřeb.
Stavba volného díla je pro včely velkým energetickým výdejem, protože na 1 gram vosku spotřebují 3 až 8 gramů medu. Přesto má tato metoda své kouzlo, zejména v bio včelařství nebo při použití tzv. uličkových startérů (pouhé proužky mezistěny). Včely na volném díle bývají vitálnější, ale včelař musí počítat s tím, že plásty mohou být nepravidelné, což ztěžuje jejich vytáčení v medometu a manipulaci s rámečky.
Jak často měnit a čeho se vyvarovat
Obnova včelího díla je alfou a omegou zdravého včelstva. Staré plásty totiž fungují jako houba – usazují se v nich zbytky kokonů po larvách, pylová zrna, rezidua léčiv a případně i spory chorob. Včelí buňky se s každou generací zmenšují, což vede k menším a slabším včelám.
Včelař by měl ideálně obměnit 30 až 50 % plástové plochy ročně. Plásty v plodišti by se měly kompletně vyměnit jednou za dva až tři roky. Vyvarovat bychom se měli používání tmavých, zkřehlých a těžkých plástů, které již ztratily svou pružnost a hygienickou nezávadnost.
Kde měnit a jak poznat kvalitní mezistěny
Mezistěny vkládáme především do medníku, kde slouží k produkci panenského, dokonale čistého medu, a do plodiště jako náhradu za vyřazené staré plásty.
Jak ale poznat kvalitu? Trh je plný levných náhražek. Kvalitní mezistěna je vyrobena ze 100% čistého včelího vosku bez příměsi parafínu či ceresinu. Podezřelá je nepřirozeně žlutá barva (pravý vosk má odstíny od světle žluté po tmavě žlutou až hnědou) nebo nepřirozená křehkost. Při nákupu vždy preferujte ověřené voskárny a včelařské medné farmy, které garantují původ suroviny.
Skladování mezisten
Vosk je materiál živý a citlivý na okolní vlivy. Mezistěny je nutné skladovat v suchém, temném a chladném prostředí. Pokud jsou vystaveny přímému slunci nebo vysokým teplotám, mohou se zkroutit a znehodnotit. Naopak v mrazu křehnou a praskají.
Pozor si dejte na mol včelí (zavíječe voskového), jehož larvy dokážou během krátké doby zničit celé zásoby mezisten. Skladujte je proto v dobře uzavřených obalech nebo papírových krabicích a pro jistotu je pravidelně kontrolujte. Správně uložené mezistěny vydrží v perfektním stavu řadu let a budou včelám spolehlivým základem pro jejich stavitelské umění.
Napsat komentář